Postřehy našich členů

Sliby vlády: Věřit, nebo ne? A jak se k ní postavit – my lidé?

Po roce nové vlády se společnost zase dělí na dva tábory. Jedni říkají, že se nic nedělá, druzí že se dělá co se dá. Kde je pravda?

  1. „Vláda nic nedělá“
    Tohle slyšíme nejčastěji. Rok za námi, a je prý hůř než líp. Dokonce zaznívá, že je to horší než za pětidemolice. Lidi čekali rychlé změny, levnější energie, konec zdražování, pořádek. A když to nepřijde hned, přijde zklamání.
  2. „Za rok se víc stihnout nedá“
    Druhý pohled je opačný. Vláda má za sebou teprve rok, narazila na rozvrácené finance, na úřednický aparát a hlavně na Senát, který jí hází vidle do každého většího zákona, a na prezidenta PePu, který vetuje co může. V tomhle systému prostě nejde otočit kormidlem za 12 měsíců.
  3. Nevidíme za oponu
    Do mnohého my vůbec nevidíme. Co se dojednává v Bruselu, jaké smlouvy nás vážou z minula, co se děje v zákulisí. My vidíme jen výsledek na cenovce v obchodě a na složence.
  4. Slibem nezarmoutíš
    Ano, to platí pro každou vládu. Před volbami je každý generál. Kecy v kleci. Proto sliby nemůžeme brát jako hotovou věc.
  5. Hodnoťme reálné činy
    A tady se oba tábory potkávají. Ne sliby, ale činy. A ty z podstaty věci trvají déle, než jsme čekali, a možná i déle než chtěla sama vláda. Zákon, který se dnes schválí, dopadne na peněženky až za rok.
  6. Bez nás to nepůjde
    A to je to nejdůležitější. Žádná vláda to sama nezachrání. Doba, kdy jsme tady nechali vládnout vládu, co nás rozkradla a prodala, a neozvali jsme se, protože jsme čekali na spasitele, musí skončit.

Tím spasitelem není Babiš, není Okamura, není nikdo nahoře. Spasitelem je každý aktivní občan, co se nebojí postavit sám za sebe a za svou rodinu.

Realita je dnes taková, jaká je. Okamura má málo hlasů, aby mohl prosadit to zásadní, co sliboval. Potřeboval by jich mnohem víc. Babiš si jede svoje obchody a lidi jsou mu dobří hlavně u voleb. Musíme prostě pracovat s tím, co je.

Viděli jsme to i v Brně. Snažili se prosadit zrušení sjezdu sudeťáků. Snažili se, ale narazili na to podstatné – měli málo hlasů. Bez tlaku zdola, bez iniciativy lidí, to neprojde.

Závěr? Vládě nevěřit naslepo, ale ani ji hned odepsat. Kontrolovat, tlačit, být aktivní.

Nečekat, až to někdo zařídí za nás.